Padá hvězda - Pravidla

Všech pět jich vstoupilo do Velké síně, kde právě stáli prvňáčci a čekali na zařazování. Profesor Brumbál jim pokynul k jedinému volnému stolu a dál se jim prozatím nevěnoval.Dívky si tedy sedly ke stolu tří barev. Temně modré, zelené a bílé.

Všichni studenti na ně vyjeveně zírali. Ještě nikdy se nestalo, že by si přišlo pět neobyčejně krásných dívek a posadily by se k prázdnému stolu.

Po zařazování vstal Brumbál a začal svůj obvyklý proslov, který zakončil slovy: „Dejte se do jídla!“ Studenti si zklamaně povzdechli. Doufali, že se dozví něco o těch nových dívkách.

Děvčata byla zticha. Jakmile se na stolech objevilo jídlo, zaraženě se na sebe podívaly. Potom svůj nechápavý pohled stočily na Brumbála, který okamžitě pochopil. Vstal, přešel k dívkám a posadil se k nim ke stolu.

„Omlouvám se slečny, zapomněl jsem, že vy toto vůbec nejíte. Až se zde skončí, dojděte si do kuchyně pro něco k jídlu. Jsou tam připravené ingredience, které jít vy. Předpokládám, že na Vaši kolej potom trefíte, jelikož nikdo neví, kde je,“ řekl Brumbál.

Slova se ujala Nixi. „Samozřejmě pane. Víme, kde máme naše komnaty. Nemusíte si o nás dělat starosti.

„Dobrá,“ s tím ředitel vstal a šel zpět na své místo uprostřed učitelského stolu.

Po skončení večeře se ředitel znovu ujal slova. „Vidím, že už všichni hoříte zvědavostí nad tím, kdo jsou tyto dívky a proč mají vlastní a nebyly zařazeny do koleje. Když se tato škola zakládala, byla vytvořena ještě jedna kolej jménem Penthesilea. Ovšem během století sem ze stejnojmenné školy nebyl důvod studenty posílat. Až teď se ředitelka andělské školy rozhodla, že sem pošle pět svých studentek. Budou zde studovat společně s vámi. Slečny, mohly by jste se nám představit a říct nám něco o vaší škole?“

„Samozřejmě,“ řekla Nemesia. Vždy to byla ona nebo Mercedes, kdo mluvil. „Naše škola leží Penthesilea leží ve vesmíru. Je to vlastně andělská škola.“ Sálem to zašumělo. „Naše ředitelka se rozhodla, že sem půjdeme studovat. Já se jmenuji Nemesia, toto je Althaeia, Cairistiona, Nixi a Mercedes.“ Postupně je všechny představila. „Máte nějaké otázky?“

„Ano,“ ozval se nějaký nebelvírský student. Mercedes s Nemesio si hned všimli, že je neobyčejně hezký. Spiklenecky na sebe mrkly. „Jak to myslíš z andělské školy? To jako že jste andělé?“

„Ano, to jako že jsme andělé,“ přikývla Mercedes.

„Máte křídla?“ otázal se nějaký blondýn ze Zmijozelu.

„Ano.“

„Ukážete nám je?“ Všichni v síni, i profesoři, měli nedočkavé pohledy.

„To by jsme ale museli jít na pozemky.“

„Myslím, že je chceme všichni vidět, tak pojďte,“ vyzval je Brumbál a všichni se přesunuli na bradavické pozemky. Děvčata se na sebe podívala a šibalsky se usmála. Ještě ve Vstupní síni roztáhla svá křídla, přeletěla přes studenty a přistála až u jezera, odkud se vydala pěšky zpět k hradu.

„Ještě něco chcete vědět?“ ušklíbla se Cairistiona.

Nikdo se neozval, a proto Brumbál zavelel odchod do postelí.

„Co myslíte, jak budou vypadat naše komnaty?“ zeptala se Althaeia se zájmem.

„Snad dobře.“ Po chvíli došly k obrazu s andělskou dívkou, řekly heslo a vstoupily dovnitř.

„Páni,“ vydechly všechny. Místnost byla kruhová a v krbu plápolal oheň. Všechno bylo v temně modré a bílé barvě. Vypadalo to kouzelně. Všude stály stolky a u nich byla velmi pohodlná křesla. Z místnosti vedly troje schody. Dvoje nahoru a jedny dolu. Ty dolu jak později zjistily vedly do obrovské bílo modré koupelny. A ty schody nahoru vedly do ložnic laděných do zelena. Byly tam nádherné postele s nebesy. Každá si zabrala vlastní pokoj. Okamžitě si vybalily a trochu si pokoje upravily.

Někdo zaťukal. „Dále!“ křikla Nemesia. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupila Mercedes. „Co chceš?“ zeptala se Nemesia ostře.

„Potřebujeme trochu urovnat pravidla ne?“

„Nevím proč. Stále jsou stejná. Platí seznam s podpisy s tvrzením, že to bylo skutečně dotáhnuto do konce.“

„To ano, ale zapomněla si na úvod. Já jsem pro toho krasavce. Bude to lehký oříšek. Skoro slintal, když nás viděl.“

„Jo, ale po něm slintá většina holek na škole. Beru.“ Šibalské jiskřičky v Nemesiiných očích nevěstily nic dobrého. Podaly si ruce a Mercedes odešla k sobě do pokoje, kde zalehla do postele.